Buff: Budeš v neděli koukat na Bills?

To je jasny!!

Zachraňme sezónu a rozdupejme to delfinárium! - 3

Je neděle. Čas souznění. Já nejsem úplný fanda citátů, protože nemohou být náhražkou za vlastní rozum, nicméně jeden miluji:
Je to ten od BILLa Šejkspíra: Milujte všechny, důvěřujte jen některým a neubližujte nikomu.

Je neděle. Čas fotbalu. Já nejsem úplný fanda parafrází na citáty, protože se tak snadno stávají náhražkou za vlastní rozum, nicméně jednu nabízím:
Je to ta od BILLA Slavka J: Milujte svoje Billí fanoušky, důvěřujte svému trenérovi a koordinátorům a hlavně bijte Dolphins - neserte se s nima!

Kluci, Bills, vezměte si tužku a papír, uděláme si soupis toho, co po vás jako do smrti věrný, za hrob oddaný fanoušek požaduji. Není toho moc a máte na to - to je důležitý:

1) čekám spolehlivý výkon ofenzívy. požaduji pevnou ochranu pro Lewise a každý receiver musí být jako vteřinový lepidlo na balón a vždy se musí zbavit stínu. Jak prosté. Tadeáši - máš tam dobrý kluky, Fred+CJ+Taši jsou báječné stroje na jardíky. A naše skvělá WRaTE tě podrží. Máme tam fajn kluky, tak dobře házej. V nejhorším prostě zavři oči a hoď co nejdál, nejrychlejší hráč nfl Markýz to doběhne a zkrotí.

2) čekám spolehlivý výkon defenzívy. Od kdy by na zeleným pažitu měli být doma delfíni na úkor bizonů? Zadupejte je! A milý náš fronte, neprojdou, neprojdou! Tannehillovi jděte po krku. Když se nestačí rozhlídnout, když ho svalíte, když ho narvete pod sebe, když ho zalehnete, když mu vezmete dech, bude mít problém. Ať má každý down pocit - sakra, proč sem ti lidé lezou do odstředivky za mnou.

3) čekám splehlivý výkon od spectýmu. On nich najmě, protože mají u nás vroubek ze zápasu s Hnědokošiláky. Soustřeďte se chlapci! Cítím v kostech, že tentokrát nám to právě vy vyhrajete. Protože v přírodě a fotbalu existuje spravedlnost a rovnováha.

4) čekáme první vítězství z venku a korekci na 1-2

5) čekáme první vítězství nad divizním rivalem a korekci na 1-2

To je všechno. Není toho moc a hlavně nedoufejte, že předvedete slušný výkon, který bude stačit na těsnou prohru. To tentokrát neberu.
Byli byste spokojeni, kdybyste v bodu 4) a 5) byli 0-3 a 0-3? Asi těžko, tak se zkuste vžít do mé role, kdybych tady musel samým zklamáním to své rozhořčení rozmáznout a celý týden se tomu věnovat.
Je čas sportovní fortuně napravit hlavu. Jestli si ta kráva myslí, že si s náma může zahrávat, je na nás, abychom ji naučili, co to znamená když padne mlha a noc.

Hm, koukám, že jsem se trochu nechal unést. Prohrát můžete, ale nechci vidět ani na sekundu poraženectví za žádného stavu. Bojujte, my vám slibujeme, že jsme vždy a za všech okolností na vaší straně a že vám:

věříme, VĚŘÍME, V Ě Ř Í M E!!!!

Zachraňme sezónu a rozdupejme to delfinárium! - 5

Od roku 2000 má Buffalo skóre 10-32 při venkovních zápasech, což je méně než 1 vítězství za celou sezónu v průměru a to je potřeba změnit, nebo nemůžeme pomýšlet na žádný úspěch. Proč tedy nezačít dnes?

V posledních 10 divizních zápasech Buffalo má record of 1-9, s tím, že posledních 8 zápasů prohrálo. A to je také potřeba změnit a opět - proč ne dnes?



The Dolphins mají skóre 14-10 ve své historii co se týče zápasů následujících po bye. Marrone přiznává, že týden odpočinku může být znát. Miami bud pro nás už druhým divizním soupeřem, který má do zápasu s námi extra-odpočinek. The Jets měli tři dny extra před weekem 3, když před tím hráli Thursday night. Buffalí skóre proti týmům po delším odpočinku není zrovna nejlepší.
Od roku 2010 Buffalo má record of 1-7 proti týmům po bye nebo po Thursday night game. V této seasoně he Bills mají 0-2 proti týmům s extra rest (NY Jets, Cincinnati).
To je potřeba změnit - proč tedy ne právě dnes?
Vy to změníte, hoši!
A my, my vám opravdu

věříme, VĚŘÍME, V Ě Ř Í M E!!!!

Naši chlapci slavně zvítězili v Miami v divizní bitvě s Dolphins a udrželi své naděje na postup. Jako obyčejně to byl nervydrásající zápas do posledních sekund. Hrálo se v teplém přímořském počasí a oběma týmům během zápasu výrazně ubývaly síly.
Především je potřeba zdůraznit, že po dlouhé době naši nastoupili v takřka nejsilnější sestavě - přítomnost všech zkušených hráčů dodala týmu potřebné sebevědomí. Náš QB Tadeáš cítil pevnou podporu od trenéra a také od hráčů a od samého začátku nemilosrdně rozháněl jakékoliv obavy z toho, že jako nováček by mohl mít velké problémy s koncentrací na venkovním stadiónu. Naopak vedl ofenzívu jako zkušený harcovník.
Dolphins byli v minulých zápasech na nelichotivém druhém nejhorším místě, co se týče sacků na svého QB a nedokázali ho patřičně ochránit. Pochopitelně měli 14 dní na nápravu a toho využili. Bohužel pro Dolphins strategie nespočívala v zesílené rezistenci kapsy, nýbrž ve snaze, aby QB Tannehill odehrával míče co nejrychleji. Tato snaha vyústila hned v prvním drivu Dolphins do zbrklé a uspěchané nahrávky na Gibsona, obsazeného křižným runem naším Robeym, který zachytil Interception a po 19 jardovém běhu zaznamenal TD. Carpenter spolehlivě při PaTd a hned jsme tedy šli do vedení. Přesně to jsme potřebovali. Mladší hráči se uklidnili. Další útok Dolphins se roztříštil o naši neprostupnou obranu, protože Dolphins to zkoušeli vzduchem a to jim vůbec nesedělo, takže 3 a dost. K míči se dostali naši. Velkým překvapením pro mne ale podle diskuze na stránkách Bills bylo to, že Goodwin, jeden z hrdinů předchozího zápasu proti Bengals se na hřišti objevil jen krátce a později v zápase už ne. Naši ve svém drivu zkusili nejprve běžet - Spilka doběhl pro 11 jardů než byl sražen a svůj podíl si odpracoval také Taši, když běžel 2x pro 3 důležité jardy. To už jsme se dostali do blízkosti end zóny. Lewis bez nervů počkal na Chandlera a posunul nás k útoku na goal. Fred si pak doběhl pro TD! Carpenter proměnil PaTd. 14-0 a už jsem psal na fórum, že takhle nějak si to představuju. Zápas ale vzal rychlý obrat. Ve druhé a třetí části hry přišla na naše hráče krize a výpadek soustředění, kterému se bohužel nedokážeme ubránit v žádném zápase. Všechno se začalo chrout ještě v 1.Q. Nejprve přišel další výpadek Tannehilla - příšerná přihrávka na Hartlinea intercepted naším Aaronem W. V tu chvíli jsem si řekl, že jsou Dolphins na ručník. Přesně tohohle uvažování se každý fanoušek musí vyvarovat, protože fotbalový zápas je jako přenášení velikého hrnce plného vody. Chvilku hrozí přetečení na jedné straně a sotva nedáváte pozor, už vám přetéká na straně druhé. No a přesně to se stalo – po dvou dobrých hodech na Johnsona a Woodse zaznamenal Tadeáš fumble a situaci na poslední chvíli zachránil zalehnutím Taši.
Tímto byly odstartovány problémy. Dolphins změnili strategii a začali používat běhy. Rychle se začali prosazovat. Navíc Tannehill se probudil a jakoby se už k němu doneslo, že je neděle odpoledne week 7, hrací den NFL. Miller a Wallace naběhli až do hloubi našeho pole a dvakrát hasil svízelnou situaci Gilmore, který znovu nastoupil s dlahou, což bylo sice velice obětavé, nicméně se znovu v některých vypjatých situacích nemohl měřit se zdravými protivníky. Dolphins nás začali přehrávat a naši nebyli v obraně schopni rozklíčovat jejich běhovou hru. Čtení probíhalo zdlouhavě a chyběla nám adekvátní schopnost vyztužit okraje frontu, přes který se přelívaly vlny běžců jedna za druhou. Naši navíc vůbec nebyli schopni odhadnout, jestli běh půjde středem, vpravo či vlevo a to už během hry. Několikrát nás Dolphins prostě napálili. Svůj běhový útok Dolphins zakončili krátkou přihrávkou na TD, když předtím ještě nastala v naší obraně nedokončená výměna pozic dvou hráčů, kteří tak chyběli na svých místech a díky chybné komunikaci jsme Dolphins ulehčili závěrečný nápor – TD Clay + PaTd Sturgis. 14-7 stále ještě pro nás. Doufal jsem, že se poučíme a potáhneme dlouhé úspěšné drivy. Ale bylo to právě naopak. Naši dva RB – Spilka a Fred opět začali chřadnout. Spilka po prvním běhu začal kulhat a jednotlivé hry začal pauzírovat. V bězích se příliš neprosazoval a zpravidla ztrácel metry v bočním běhu, přičemž přímému směru se prakticky, zřejmě z obavy o kotník, vyhýbal. Fred, který měl, zdá se, výborně načasovanou formu, běhal zpočátku dobře a obrana odvracela jeho nájezdy s velkými obtížemi, nicméně při jednom z běhů podél lajny mu přilehl nohu náš vlastní hráč Chandler a Fredovi se obnovilo zranění kolena. Od tohoto okamžiku už nejel na plnou páru. Takže další útok skončil na 3 a dost, Graham sice pas zachytil, ale první pokus směřoval na Johnsona a tomu míč vypadl. Dolphins se vedlo podobně, ale protože náš punt byl krátký, pokusili se o FG. Sturgis z 51 jardů těsně netrefil. Při dalším našem útoku jsme zaznamenali 43 jardů a to byl slušný posun, vše díky famóznímu hodu Tadeáše na Grahama – 30y. O běh se pokusil také náš full back Frankie Summers, obranu prorazil jako tank, ale brzy byl zhuštěnou obranou sražen k zemi. I tak úžasných 16y na první pokus, ale pouhých 3y na podruhé, když to obrana Dolphins čekala. Na konci drivu Carpi bezpečně proměnil 39y FG.
Do půlky zbývala 1:21 a nic nenaznačovalo průser. Vypadalo to, že se klidně dohraje a půjdeme si dát hot-dog do šaten. Bohužel naši ke konci 1.poločasu zkolabovali a zbytečně do sytosti nakrmili ambice Dolphins na obrat v zápase. Tannehill zahrál parádní dlouhý pas na Wallace, Gilmore se v tu chvíli právě drbal pod dlahou, takže se zdržel a soupeři získali 46y. Tento daleký posun ve hře soupeře katapultoval na dostřel naší red zóny. Přes Gibsona se do ní dostali a těsně před koncem poločasu tentýž hráč po krátké přihrávce Tannehilla skóroval TD + PaTd Sturgis 17-14. To jsou přesně ty okamžiky, kdy na mne šli mrákoty a začínal jsem se proklínat za to rouhání, že nám dnes Dolphins nesahají ani po kotníky – ty bolavé Spilky.
3.Q pokračovala tam kde předchozí skončila. Naši nebyli schopni dát do kupy žádnou smysluplnou akci, chybovat pekelně začaly všechny řady. Běžci přestali běhat, protože se báli střídavě o kotník a střídavě o koleno, Summers byl po dvou bězích totálně vyčerpaný a Taši se ani nedostal na řadu. Pak se proti nám všechno spiklo a Moorman kopnul punt žalostných 37y, což znamenalo, že nás Dolphins přikovali už na počátku svého drivu na naši půlku. To nemohlo dopadnout dobře a když něco nemůže dopadnout dobře, tak to také dobře nedopadne. Ještě navíc se zranil můj oblíbenec Lawson. Okamžitě začal v obraně mocně chybět. Dolphins prošli hřiště na 1 a 2 down a drive zakončili TD Gibsona+ PaTd Sturgis. O tento TD museli Dolphis dlouho bojovat, protože se naši v obraně vzepjali k velkému výkonu a 2x útok na goal odvrátili.
Aby toho nebylo málo, naši začali mít problémy s protekcí Tadeáše. Na našem kontě se začaly kupit sacky a také penalty pramenící z frustrace hráčů, kteří nemohli pochopit, že se jim dobře rozehrané utkání začíná vymykat z rukou a toužebně čekané vítězství jim protéká mezi prsty.
Následující drive jsme ale šli tvrdě za body. Dostali jsme se až na 4&goal, ale tuto možnost jsme prostě nebyli schopni konvertovat v lepší než 3bodový zisk – Carpi FG 20y.
Miami bylo o bod před námi a na míči. Deprese v zatáčce. Oba týmy pak nebyly ochotné pustit soupeře do možnosti skórovat. V 3:39 začal drive Dolphins na jehož blízkém konci byl Tannehill neuhlídán spoluhráči, Mario W ho sackoval, QB Dolphins neudržel míč, fumbloval a došlo k neskutečné situaci poblíž End zóny soupeře, která mě rozesmála tak, že jsem si málem učůrnul. Míče se pokusil zmocnit Kyle W. Zdá se, že ten člověk opravdu nevyniká výraznou obratností a pohyblivostí. Kolem nebyl široko-daleko žádný protihráč, takže měl dostatek času míč sebrat a s největší pravděpodobností doběhnout pro TD. Bohužel Kyle W nebyl schopen míč na zemi ulovit a když se mu to konečně podařilo, zase mu vypadnul. Na běh neměl žádné pomyšlení a tak alespoň míč plnou vahou svého těla zalehl. Komická, ale rozhodující situace zápasu.
Od 2:48 naši začali zdržovat, využívali plný časový limit a dopředu šli pouze po zemi prostřednictvím Freda a Tašiho. Daleko se nedostali, ale stačilo to k tomu, abychom téměř vyčerpali čas a Carpi kopl úspěšně FG 31y. Šli jsme do konečného vedení o dva body.
Drama ale ještě nebylo u konce, protože zamíchat karty se pokusil náš spectým, kterému takový průběh konce zápasu připadal nudný až fádní. Carpi mizerně kopl rozehru a Thigpen naběhl šílených 44y, než byli naši schopni si toho všimnout. Upřímně jsem byl přesvědčený, že jim zase frnkne, jak se tomu stalo minulý týden proti Bengals. To je vážně věc, kterou musíme řešit.
Dolphins stáli před rozhodnutím, co zahrát, aby se přiblížili na dostřel naší branky. Myslím, že udělali špatné rozhodnutí, ale jak se říká – po bitvě je každý generálem. Ani jednou neběželi, rozhodli se pro pasovou hru. Žádný ze 4 pasů na Wallaceho, 2x na Hartlinea a do end-zóny na Gibsona jim nevyšel. Naši hráči receivery dobře pokryli a navíc Tannehill měl opravdu málo času, protože Mario W a také Kiko po něm tvrdě šli.
Skvělý zápas. Parádní W. Přesně to jsme potřebovali. Vítězství nad divizním soupeřem na jeho hřišti je přesně to, co nás stále alespoň psychologicky drží ve hře o postup.
Pokud se zpětně podívám na naše vystoupení v letošním roce – v žádném zápase jsme nepropadli.
Mohli jsme při troše štěstí, nebo smůly u soupeře, porazit v prvním zápase Pats. Vyhráli jsme těsně nad Panthery. Prohráli jsme těsně s Jets a do samého konce jsme bojovali o W nebo alespoň o OT. Pak jsme si v zápase s obhájci SB Ravens došli pro velice cenné W. Prohráli jsme s Browns, ale bitva byla dlouho nerozhodnutá, zápas poznamenala zranění obou prvních QB. Pokud bychom měli více štěstí a zabránili nepozornosti, mohli jsme uhrát W, protože Browns nebyli lepší, vítězství urvali soustředěností. V těchto zápasech nás sužovala mnohá zranění. Proti Bengals jsme poprvé nastoupili více-méně komplet a předvedli jsme výborný výkon, díky němuž jsme stáhli 14 bodový rozdíl a prohráli až v prodloužení po FG. A porazili jsme Dolphins. Zápas co zápas – houpačka a dobrý výkon. Každý zápas jsme mohli prohrát i vyhrát – vždy rozhodovaly maličkosti. Ještě nejsme opravdu dobří, protože kdybychom dobří byli, tato utkání bychom zvrátili ve svůj prospěch.
Díky chlapci!

Tak tohle je výborná tabulka, která ukazuje účast našich hráčů během zápasu v jednotlivých hrách /snapech/ a v procentech vyjadřují jejich účast ve hře celkem.
Všechny podstatné údaje se tak dají o naší ofenzívě snadno vyčíst. Důležité je, že jsme nemuseli sáhnout do rezerv našich ofenzívních tacklů a guardů a centra. Dále je znát, jakým způsobem se musela rozkládat povinnost RB na naše hráče: Freda, Spilku, Tašiho a Frankieho. Chandler odehrál na místě TE prakticky celý zápas. WR viselo na Woodsovi a Johnsonovi. Graham měl pár výborných zákroků a svou účast tedy bohatě zaplatil. Nepochopitelné je pro mne nenasazení Goodwina. Musím zjistit, co za tím je a jen doufám, že to nebude obnovené zranění zápěstí.

Player Pos. Snaps %
Thad Lewis QB 67 100%
Fred Jackson RB 39 58%
C.J. Spiller RB 14 21%
Choice RB 12 18%
Summers FB 11 16%
Woods WR 63 94%
Johnson WR 60 90%
T.J. Graham WR 34 51%
Goodwin WR 5 7%
Chandler TE 59 88%
Lee Smith TE 32 48%
Chris Gragg TE 6 9%
Cordy Glenn OT 67 100%
Erik Pears OT 67 100%
Kraig Urbik OG 67 100%
Doug Legursky OG 67 100%
Eric Wood C 67 100%

Videl jsem to,krasny začatek a pak nervy až do konce...jako obvykle,nemužu si pomoct,ale ani jeden zapas pod dvacet bodu...a přište v New Orleans,to bude masakr!

Bills: Jo, úplně jsem vyšiloval. Pak jsem se musel jít v noci projít alespoň na pár minut, abych setřásl takovou tu nevybitou energii. Pekelný nervy. Naši ale fakt bojovali. Už jenom my a Broncos jsme v každém zápase zaznamenali 20+ bodů.
Obávám se ale, že na superdomu nám Svatí nadělí pořádnej příspěvek pro chudé. Když jsem viděl Breese, jak s přehledem rozděloval pasy a jaké měli Svatí strachbudící drivy, je mi z toho hodně úzko. Ale znáš to, je to jenom sport a ten je hodně ale hodně nevyzpytatelnej. Jeden povedenej drive, pak jeden sack+fumble, takový věci se dějí dnes a denně - prostě a zkrátka blbej začátek a už se to celé může vyvíjet všelijak. Pravda, fanoušci Saints by při svých hráčích stáli pevně při jakémkoliv stavu, ale právě odpovědnost před fanoušky, kteří v NO leží fotbalistům doslova u nohou, může být docela svazující.
Já mám dnes svůj den takže tipuju, že máme tak 20procentní šanci na úspěch, 30procentní šanci na vyrovnaný zápas a i tak mám neodbytný pocit, že jsem se trošku ukvapeně rozkurážil. Střízlivý odhad je, že Saints naši obranu rozeberou na atomy a naše ofenzíva se přes tu jejich vozovou hradbu neprokouše. Jejich endzónu si naši hráči prohlídnou tak možná při kickoffu a pak to pro ně bude tenká vzdálená čárka na horizontu. Teď nás prostě čekají dva zápasy, ve kterých sice nejsme předem poražení, ale to je spíš obezlička. Jak se říká - trefila tě kulka mezi oči? Tak to už ti nebude vadit, že tě trefili šípem do nohy. Halt, když prohrajeme, tak prohrajeme - úplně mi bude vyhovovat, když uvidím, že do toho kluci půjdou s vervou na žíle. Pak máme Bye. No a pak už nám bude naprosto stačit, když všechno vyhrajeme. Jestli chceme postoupit - nic jiného nám ani nezbyde. I tak to reálně vidím, že postoupí Patrioti.

Sabres: Co říkáš hokeji? To bolí...to bolí... Udrželi Vaňka za dost hustý peníze a jak se zdá, trošku ho přecenili. V několika pár příštích zápasech se rozhodne, jestli mají ještě šanci bojovat o postup a nebo už ne.
Ale hlavně - co pak? To chtějí odpískat sezónu po desetině odehraných zápasů? Snad se dají dohromady. V nejhorším si prostě budeme užívat zápas od zápasu, už bez nervů a budeme králi večera během draftu.

Výkony Bills v první části soutěže evokují dost nečekané reakce. Je jaksi samo-sebou, že já se našich Bills zastávám na každém kroku a bráním je kudy chodím. Tentokrát jsem se ale dočkal velice nečekané a o to příjemnější podpory v názoru, když jsem zareagoval na repliku, že Dolphins prohráli s marnými Bills. Našeho týmu se zastal Jindřich "doktor" Rajchl a to těmito slovy:

"Pro mě jsou Bills příjemným překvapením - myslím, že mají mužstvo, na kterém se dá stavět. A pokud Manuel naváže na své výkony ze začátku sezóny a bude se dál zlepšovat, tak by už brzy měli patřit mezi aspiranty na play-off."

Já pochopitelně sleduji a do posledního detailu studuji každý náš zápas, procházím všechny dostupné diskuze, shromažďuji a třídím fakta. Všechno si tisknu a zakládám do šanonů. Poslouchám drby a nálady. Nevynechám žádný subjektivní ani objektívní názor. Pročítám lamentace fanoušků - některé zcela nesmyslně nekritické a jiné velice fundované. Po sedmi odehraných kolech jsem došel k názoru na náš tým, který kdybych se pokusil vyjádřit v krátkosti, by naprosto přesně kopíroval názor Doktora - jen bych to asi nedokázal s takovou nestranností.
Od teď budu jeho příspěvky sledovat ještě bedlivěji, protože pokud byl schopen si relativně mnohem snadněji udělat obrázek o status quo našeho týmu - ke kterému já se propracoval velice pachtivě - ukazuje to, že fotbalu opravdu dobře rozumí.
Pak ovšem existuje také druhá možnost, že jsme se oba spletli, zapůsobí billovské prokletí, naši sejdou z cesty, zastaví u patníku a celé to poserou. Já jsem die-hard fanoušek, takže vždycky věřím v to lepší, ale nakonec se mi pokaždé dostane hlavně toho horšího.
Takže - doktorovi posílám poděkování a našim Bills přání, aby nesešli z cesty a našeho tv komentátora neblamovali.

Mám našeho trenéra rád. Je trochu měkkota, ale myslím, že má srdce na správným místě a náš tým za ta léta pobitý, pomlácený, pošlapaný a poplivaný potřebuje vlídný slovo, pochvalu a pobídku. A to nejen hráči, ale i fanoušci a management. A tak mě nabil novou energií, vírou.
Bude líp, Doughu, bude líp. Věříme ti. Já ti věřím. Zvedneš nás na nohy, a pak si pro to společně půjdeme. Já ještě na žádným našem finále nebyl. Vždycky mi to uteklo. Ale tentokrát už ne. Tentokrát už tam budu. Tentokrát už neprohrajeme. To bude finále. Snad se bude hrát na severu, bude sněžit - a já tam budu stát a budu mrznout a budu nejšťastnější člověk na světě. Nejen to, uvidím na vlastní oči každej single zápas play-offs. Je mi úplně jedno, kolik to bude stát. Prodám dům, prodám auto, prodám ledvinu, prodám příbuzný, vyloupím banku a uvidím, jak vyhrajeme pohár. A pak už bude všemu klidně šlus. Složím svoje kosti u prvního pangejtu a ať spral všechno ďas....Přesně takhle mě náš trenér naladil, takhle na mne zapůsobila jeho slova. Slušnej motivátor, ne?!

Tady je reakce na dotaz, co říká Marrone na vypjaté konce všech dosud odehraných zápasů:

A: Já jsem hrozně hrdý na to, jak hráči a trenéři jdou do rozhodujících chvil zápasů. Nebudu vám lhát, když vám řeknu, že tyhle konce zápasů mi neprodlužují život stejně jako našim fanouškům, kteří se na utkání dívají, ale na druhou stranu my jsme tým, který do toho jde po hlavě a zkouší to urvat. Nebyli jsme v play-offs už dlouhých dvanáct let. Víme, že ta nálada tu všude kolem je, ale také že to není slon v místnosti, mluvíme o tom se všemi nepřetržitě. We’re fighting, fighting, fighting and that’s what we’re going to keep on doing. My zkrátka bojujeme, bojujeme, bojujeme a v tom budeme pokračovat. Přichází ta chvíle, kdy se musíme pokusit to zlomit, dostat se na vrchol a pak přijde další výzva, posunout se ještě dál. A to je naprosto přesně to, o co se právě teď nyní snažíme. To je přesně to, co nyní vidíte. Vidíte partu kluků, kterým navzájem záleží jednomu na druhém, alespoň tak to vidím já, když mám tu možnost být mezi nimi. Pokaždé když jde Tadeáš hrát, vidím, že mu hráči důvěřují a to si myslím, že je velice velice důležitá věc. Říkám to stále a pokaždé, pokud máte na téhle pozici /QB/ někoho, komu hráči věří, že s ním mohou vyhrát je to hrozně důležité. Jen se koukněte na obranu, už tu zase máme Jairuse Byrda, který hrál velmi dobře. Spousta kluků ze secondary se zlepšila. Náš obraný front odvádí dobrou práci. Co se týče útoku, stále musíme vzdorovat překážkám, nástrahám a zraněním. To už vydá na celý příběh. Jsem naprosto přesvědčen, že to vydíte stejně a že ty hráče oceňujete, stejně jako je oceňuju já coby trenér, jak si vedou, ryze profesionálně. Jak k zápasům přistupují a s jakou vervou hrají. Ještě jednou, znovu podotýkám - my vůbec nejsme spokojeni s našim skóre /3-4/ a ani s našim postavením v divizi /4./, ale věřte, že na tom tvrdě pracujeme, každý jeden den, abychom to změnili.